Situace, kdy se zvyšují požadavky na jedince při ztížených podmínkách pro jeho činnost, označujeme za zátěžové, stresové.

Zátěž, která je spojena s obtížemi při uspokojování potřeb jedince, se může týkat čehokoli, může jít o jednotlivou situaci nebo o dlouhodobou záležitost.

Náročné životní situace mohou postihnout kteroukoli lidskou potřebu nebo jejich kombinace.

Stres znamená tlak situačních podmínek na člověka, způsobuje jeho vnitřní napětí a je spojen se zvýšenými nároky na člověka při jeho překonávání.

Stresem se obvykle rozumí vnitřní stav jedince, který je buď přímo něčím ohrožován, anebo takové ohrožení očekává, a přitom se domnívá, že jeho obrana proti nepříznivým vlivům nebude dostatečně silná.

Stresovým činitelem je pro každého z nás něco jiného, prakticky každý má jinou toleranci vůči určitým stresům.

Frustrace je psychický stav vyvolaný působením překážek na cestě k cíli, k uspokojování různých potřeb.

Ať už jde o jakoukoli její formu:

  • deprivace – nedostatek podnětů, kladných citů, projevů lásky
  • oddálení – kdy je třeba čekat, ačkoli potřeby už působí
  • zmaření – nezdar, rozplývá se i naděje
  • konflikt – střet různých sil

jde o složitou životní situaci.

Frustrace některé potřeby může mít dalekosáhlé důsledky pro celou osobnost a její vývoj.

Dostane-li se člověk do náročné životní situace, nějak reaguje a vyrovnává se s ní.

Opět se zde projevuje různost chování lidí v náročných situacích.

Dvě základní, vývojově počáteční techniky reagování na zátěž je agrese a únik.

Agrese – nemá podobu hrubého násilí, ale slovního napadání, nadávek, vyhrůžek, urážek, ironie („Stejně nic neumíš“).

Vzbuzování pozornosti, snaha být za každou cenu středem pozornosti je rovněž odvozená od agrese (Nápadné chování, nápadné oblékání apod.).

Projekce, která pomáhá vyhnout se důsledkům nezvládnuté situace tím, že vinu svaluji na druhé, na vnější podmínky. („Já za to nemůžu, ještě jsem to pořádně neprobrali.“)

Identifikace s určitou osobou, skupinou nebo institucí, která dodává pocit jistoty a síly. (Připomínání úspěchů bratra, otce, dobrého kamaráda ...).

Kompenzace, která znamená vyvážit neúspěch někde jinde, jinak („Když se mi nedaří v matematice, mohu být dobrý v biologii a chemii“).

Racionalizace jako způsob, kdy člověk hledá rozumové vysvětlení svého neúspěchu, ospravedlňuje se, omlouvá před ostatními i před sebou samým („Skoro nikdo neuspěl“)

 

Únik

izolace, vyhýbání se povinnostem či nepříjemnostem, ale také únik do nemoci (Známé „hodit se marod“).

Popření, kdy člověk „zavírá oči před problémy“, potíže neexistují. („O nic vlastně nejde“) .

Opačné reagování, vzdorovitost také patří mezi „únikové“ techniky.


Předchozí Následující