Celá řada z těchto poruch patří do skupiny LMD – lehké mozkové dysfunkce, další skupina jsou poruchy sociálněpsychické, příčinou jiného chování dítěte může být i násilně přecvičené leváctví, psychické či fyzické týrání, nadprůměrná inteligence a mnoho dalších. Problematika jiného chování dětí je hodně složitá a velmi široká.

Lehká mozková dysfunkce (v současnosti 4 – 8% dětí)

se projevuje především nápadnostmi v chování dítěte, ale nemusí se nijak týkat jeho intelektové výkonnosti.

Neklid, impulzivita, nesoustředěnost, rychlé střídání zaměřenosti, výkyvy v náladách – to jsou průvodní jevy.

Dále můžeme pozorovat drobné či nápadnější poruchy ve funkci hybného aparátu nebo ve funkci smyslových orgánů.

Příčina LMD zahrnuje činitele dědičné, deprivační, emocionální, které vstupují do hry v časné komunikaci matky s dítětem v době těhotenství, kolem porodu a po porodu a mohou utvářet (tedy i nesprávně) mozkovou funkci dítěte.

LMD se častěji týká chlapců. Poměr je asi 1 – 4 : 10 v neprospěch chlapců. Je to zapříčiněno vlivem adrogenů na vývoj tkáně mozku.

LMD není celoživotní problém.

V průběhu vývoje mozku (jeho kalitativních změn), problémy ustupují – jinak řečeno:  „děti z toho vyrostou“.

Při práci s takovýmto dítětem si musíme nejdříve uvědomit, že:

• dítě není často schopno sebe samo volně (svojí vlastní vůlí) ovládnout
• řadu věcí dítě „provede“ impulsivně – jakoby bez rozmyslu
• nevydrží dlouho provádět jednu činnost, zvláště pokud jde o práci motoricky jemnou
• potřebuje mnohem více pohybu a možností vybít svoji energii
• potřebuje neustálé zaměstnání
• potřebuje pochopení, toleranci a klidný a jemný přístup
• toto dítě vyžaduje i jiný přístup v hodnocení a udílení odměn a trestů

Děti trpící LMD vědí o svém problému a ve chvíli klidu o něm dokáží hovořit s člověkem, kterému věří. Tyto děti patří mezi nejspolehlivější a nejochotnější vykonat nějakou práci pro ostatní. Pokud takové dítě pozná, že ho chápeme a snažíme se mu usnadnit jeho problém, bude nám nesmírně vděčné.

      Další řada poruch chování vzniká nedostatečnou přizpůsobivostí dítěte na změny v jeho životě. Nejčastěji to je rozvod rodičů nebo narození sourozence. Dítě mívá pocit zbytečnosti a trpí „citovým hladem“. Chová se potom tak, aby získalo pozornost okolí, dělá všechno proto, aby si ho někdo všiml. Bohužel používá takových prostředků, které vedou ke špatnému hodnocení jeho chování.

      Pocity méněcennosti – to je fenomén, který vede také často k poruchám chování. Mívá velmi širokou škálu projevů – od uzavřenosti a bázlivosti až k slovní a fyzické agresi. Tato oblast vyžaduje mimořádně citlivý přístup. Uvědomme si, že každý člověk má nějaký pocit méněcennosti (mindrák) – ne každý se s ním dokáže vyrovnat.

Děti s určitou poruchou chování, konání jsou častěji trestány. Většinou děláme všichni stejnou chybu:

Zapomínáme se ptát proč! Proč dítě jedná právě tak, jak jedná? Kde je příčina – proč tomu tak je?

dyslexie = porucha čtení – postihuje rychlost čtení, správnost, porozumění textu

dysgrafie = porucha psaní – postihuje písemný projev, který bývá nečitelný, dítě si obtížně pamatuje písmena, obtížně je napodobuje a spojuje hlásku a písmeno

dysortografie = porucha pravopisu – týká se specifických dysortografických jevů, děti zaměňují krátké a dlouhé samohlásky, nerozlišují slabiky ty-ti,…vynechávají, přidávají, zaměňují písmena či celé slabiky

dyskalkulie = porucha matematických znalostí – obtížná orientace na číselné ose, záměna číslic (např. 6 a 9), záměna číslic (např. 2008-2800), neschopnost provádět matematické operace, poruchy v prostorové a pravolevé orientaci

poruchy soustředění – dítě se soustředí krátkodobě, nevydrží dlouho ani u činnosti, která ho zajímá

poruchy pravolevé a prostorové orientace – záměny pravé a levé strany na sobě i v prostoru, obtíže při orientaci v sešitě, knize, v místnosti i v budově

poruchy zrakového vnímání – nejde o poruchy zrakové ostrosti, ale o schopnost rozlišovat jednotlivé detaily tvarů, zvládat oční pohyby při čtení

poruchy řeči – poruchy porozumění řeči, vyjádření, výslovnosti

poruchy jemné a hrubé motoriky – pohyb těla, ruky, prstů, ale i oční pohyby

poruchy chování – upozorňování na sebe, šaškování, neurotické projevy, obraná reakce typu „mně to nevadí“