Funkcionář SDH › Manuál pro přípravu techniků OO
6.2.2. Zajišťovací prvky
K podpírání, nebo zajišťování narušených konstrukcí je možno využít několik způsobů. Lze využít standardní zajišťovací prvky (od výrobců nebo dodavatelů těchto systémů) nebo provizorního zajištění pomocí dřevěných prvků.
Standardní zajišťovací prvky se zpravidla skládají z podpěr (stojek), které mohou být mechanické, pneumatické nebo hydraulické. Výšku podpěr lze na základě způsobu ovládání plynule měnit a přizpůsobit požadovaným rozměrům. Dále jsou tvořeny „patkou“ pro roznášení síly a „hlavou“ pro vlastní podpěru. Některé systémy uvádějí pojem „hlava“ pro spodní i horní zakončení podpěry. Součástí těchto podpůrných systému je dřevo, zpravidla v podobě hranolů. Hranoly jsou využívány ve spodní a horní části zajišťovacího systému k soustředění a rozložení zatížení.
Ilustrační foto podpěrného systému
Systém podpěr by měl být vytvořen jako „dvojitý trychtýř“. Musí soustředit zatížení na vrcholu podpěry, následně přenést zatížení pomocí podpěry a nakonec jej rozložit ve spodní části podpěry a jejím okolí. Podpírání narušených stavebních konstrukcí, by mělo být zhotoveno tak, aby nepřekáželo následným pracím při záchraně, nebo vyhledávání osob, popř. dalšímu postupu při zajištění narušeného objektu.
Dřevěné prvky k provizornímu způsobu zajištění bývají zpravidla dostupné a lze jimi operativně zajistit narušenou konstrukci. Dřevo se také díky svým vlastnostem může projevit viditelným a slyšitelným varováním při narůstajícím zatížení a následnou deformací. Pro zajišťování konstrukcí dřevěnými prvky se využívá zejména:
- kuláče (ofrézované dřevěné kulatiny)
- půlkuláče (ofrézované dřevěné kulatiny rozřezané na půl)
- kůly (ofrézované dřevěné kulatiny na jednom konci upravené do špice)
- hranoly,
- fošny,
- desky,
- klíny,
- latě,
- tesařské skoby
- hřebíky.
Kuláče, vykazují velmi dobré pevnostní vlastnosti. Proto se využívají jako podpěry (stojky).
Princip zhotovení podpěry např. stropu, okenních a dveřních otvorů apod. je shodný se systémem popisovaném u prvků typizovaných podpěrných systémů. Délka podpěr se upravuje zkracováním, nebo prodlužováním kuláčů a následným spojením pomocí tesařských spojů.
Podpírací konstrukce se stavějí na pevný podklad se zajištěním spojů hřebíky a skobami. Dřevěná podpěrná konstrukce stropu se skládá z „prahu,“ tvořeného trámem položeným naplocho na podlahu a ze „sloupků“ (kuláčů, popř. půlkuláčů). Upnutí sloupků k prahu se dosáhne pomocí dvojice klínů. Podpěry stropů lze provádět po celé délce pomocí hranolů a rovnoměrně rozmístěných stojek, nebo pomocí „T“ spojů, kdy hranol není umístěn po celé délce, ale strop je podpírán jen v několika místech. Spojením hranolu a stojky se vytvoří písmeno „T“.
Pokud se provádí podpírání ve více podlažích, jsou podpěry umístěny nad sebou, od nejnižšího podlaží do nejvyššího. Pro dosažení větší tuhosti podpírající konstrukce lze vytvořit příčné a podélné zavětrovací vyztužení konstrukce. Pro případ dlouhodobého působení podpěry je vhodné podpírající konstrukce k sobě vázat tesařskými spoji a následně je kontrolovat.
Podpěrnou konstrukci stěn lze vytvořit z fošen, kuláčů, nebo pulkuláčů, klínů a kůlů.
Ilustrační foto podpěry stropu
Ilustrační fota z nácviku zajišťování narušených konstrukcí.
Ilustrační fota z nácviku zajišťování narušených konstrukcí.
Ilustrační fota z nácviku zajišťování narušených konstrukcí.